ALFA !!!

Buďte ALFA

V každé vlčí a psí smečce je jeden, který velí, a další, kteří poslouchají. Ten, co velí, je alfa. Je to nejchytřejší, nejstatečnější, nejsilnější, prostě ten NEJ jedinec. Jestliže časem již není ten nejlepší, převezme jeho pozici někdo další.  A v případě soužití psa a člověka je nezbytné, aby ten NEJ byl ten dvounohý, a aby to tak bylo pořád.

Musíte být alfa, vůdce smečky. Ten, koho pes bude zbožňovat, za koho se schová, kdo ho ochrání a řekne mu co dělat, když bude nejistý. Často to znamená udělat si napřed pořádek ve své vlastní rodině, ještě před příchodem psa. Neposlouchají-li vás vaše malé děti, neposlechne vás ani pes. Alfa velí celé smečce, a smečka odteď bude zahrnovat celou rodinu.

Jak být alfa? Není to zas tak složité. V první řadě to znamená přesvědčit sám sebe, že jsem alfa. Napřímit se, narovnat záda, vypnout hruď, hlavu zpříma. Alfa nechodí nahrbený s hlavou dolů. Věřit si, že to zvládnu – potřebujete vychovat jednoho psa, ne rozjívená paterčata. Zachovat klid za všech okolností, žádný stres. Přistupujte ke všemu s jasným plánem v hlavě, představte si předem, jak to má vypadat. Pokud budete přistupovat k věci s tím, že to nějak dopadne, ono to nějak dopadne, ale často ne tak, jak by člověk chtěl.

• Alfa velí. A velí jednou, maximálně dvakrát. Opakovaný povel je známkou slabosti alfy. Ve smečce alfa vlka chytne a vyválí, pokud neposlechne.
• Dáváte psovi povel, rozkaz. Ne žádost nebo prosbu. Buďte trochu despota, u psa platí, že co řeknu, to bude. Ne vždy je čas povel opakovat.
• Když dáte povel, musíte dohlédnout na to, aby byl splněn. Řeknu, sedni, pes si sedne.  Když nesedne, posadím ho hned, a ručně.
• Vyžadujte po psovi kázeň, ale tu samou požadujte i po sobě.  Jdete na vycházku, zapomenete pamlsky. Vraťte se pro ně, budete je cestou potřebovat. Pes vytrapuje v kotci a vám se nechce čekat, až se uklidní. Ale počkejte si, pokud ne, zkazíte si to, co jste pracně budovali minulé měsíce.
• Poskytněte psovi bezpečí.  Jdete po lese, a vyběhne na vás cizí pes bez dozoru, vrčí, zle se dívá. Postavte se před vašeho psa, schovejte ho za sebou, odežeňte cizího. Klackem, kamenem, pepřovým sprejem…
• Nedopusťte, aby se vašemu psovi něco stalo ve vaší přítomnosti. Pokud pes zjistí, že ho nedokážete ochránit, přestane ve vás věřit a začne se bránit sám. Třeba tím, že bude napadat ostatní psy dřív, než na něj stihnou vůbec zaútočit, a to i tehdy, když to třeba vůbec neměli v úmyslu. A nebude vás poslouchat, přebere za vás alfa pozici a všechno se otočí.

Vyplatí se psa trochu potrápit, hlavně pokud je malý, třeba tím, že mu ukážete, jak bezmocný bez vás může být. Vemte štěně na neznámé místo, vypusťte ho. Procházejte se kolem a sledujte psa, kde je a co dělá. Dejte si záležet, aby na vás pes viděl. A jakmile si vás přestane hlídat, začuchá se, odběhne na váš vkus příliš daleko, ihned se mu schovejte. Lehněte si do trávy, uhněte za roh nebo za strom. Teď je čas být malinko sadista a nechat v tom štěně pěkně podusit. Alfa zmizel, jsem tu sám, nikde nikdo, co teď…pomooooc. Jakmile vás štěně začne hledat a najde vás, musíte ho strašně moc pochválit, odměnit, pomuckat, prostě mít radost, že vás našlo.

Na takové lekce je nutno najít si dobré, hlavně bezpečné místo bez aut, cizích lidí a jiných nebezpečí. Výhodou je pustit se do toho za tmy a psíka vybavit blikacím světýlkem: ztížíte mu hledání, ale víte díky světýlku, kde je. Kdyby totiž hrozilo, že se v panice rozběhne někam úplně pryč, kde je to již nebezpečné, můžete vystoupit z úkrytu a ukázat se mu, nebo napovědět šramotem či písknutím.

Hátě jsem toto provedla, když byla ještě hodně malá. V panice několikrát proběhla přímo kolem mne, ale nevšimla si mne. Až asi po 5 minutách přestala plašit, použila svůj vynikající nos a našla mne. Od té doby si mne bedlivě hlídala na všech vycházkách a navíc objevila hru na schovávanou, kterou hrajeme dodnes.

Modifikací této lumpárny je nenadálá změna směru během vycházky. Když si pes sebevědomě vykračuje před vámi, prodlužuje vzdálenost a myslí si, jak si vás pěkně vede, kam chce, je nejlepší chvíle z nenadání se otočit a bez varování se vydat úplně opačným směrem. Pes si toho většinou po nějaké chvíli všimne a doběhne vás s výrazem: „Kam jdeš? Ty nejdeš za mnou? Jdeme jinam?“  Opět psa notně pochválíme, pohrajeme si atd., aby věděl, že dobře učinil.

Další možností je prostě se zastavit. Háta se vždy zastaví taky, koukne na mne a očekává, co se bude dít. Vracíme se? Jdeme jinam? Něco mi dáš? Vždy je nutné to odměnit.

Všechno toto má za cíl přesvědčit psa, že je výhodnější držet se poblíž psovoda a že bez psovoda je pes ztracen. U štěňat je to snadné a drží je to po docela dlouhou dobu, u starších a dospělých psů je o složitější a je potřeba doplnit to patřičnými povely a odměnami. Netvrdím, že je to univerzální a dobrý návod, ale u Háty se mi to osvědčilo, a u předchozí kříženky také.

Hátě jsem také ukázala, že se nevyplácí mne –alfu- neposlechnout. Háta je vodomil a leze do řeky kdykoliv a kdekoliv. A leze i na zamrzlou řeku, což je nebezpečné a velmi nežádoucí. V zimě tedy dostala pevné kšíry a dlouhé lano, které jsem si uvázala k pasu, a šly jsme k napůl zamrzlé řece. Háta se samozřejmě rozběhla k ledu. Následoval povel Ne, vrátila se. Za chvíli zas a pak znova. Ale lákalo jí to, takže nakonec na led i přes povel vlezla. Lezla a lezla, až to zapraštělo a pes byl ve vodě. A plácala tlapama, pádlovala, nemohla vylézt…nechala jsem jí tam chvilku vydusit a pak jsem jí lanem pomohla ven. Od té doby již na led neleze, po zamrzlých loužích se plíží podřepem a dává si pozor. Byl to pro ni silný zážitek, ale bylo to bezpečnější než riskovat utopení psa v nějaké nezajištěné chvíli.

Varování: učte psa cokoliv, klidně ho trochu potrapte, když je to pro jeho dobro, ale nepřežeňte to a vždy mějte situaci pojištěnou nějakou nouzovou záchrannou pomůckou.

Tím vším se můžete dopracovat k tomu, že budete pro psa opravdovou alfou. A nejen tím, těch možností a zkušeností, které psovi můžete dát, jsou tisíce. Ale vždy prosím kontrolovaně a bezpečně.

S Hátou jsme se dopracovaly tak daleko, že například sežere něco, co jí nechutná, jen proto, že to vidí „sežrat“ mne. Když to žere alfa, tak to asi musí být dobré. Vleze na úzkou lávku, kterou by spíš asi radši obešla, ale když na ní leze alfa, tak já taky. Alfa štípe dřevo, tak já budu aspoň kousat klacky. Alfa se v lese zastavila a sedla si, tak já si teda sednu taky, i když támhle to zajímavě voní. Alfa leze na strom, tak to musí být náramná zábava a já polezu taky.

Využívejte nápodoby ve výcviku, při překonávání překážek. Uvědomte si, že pes velmi dobře vycítí vaši náladu, strach, vztek, a pracujte s tím. Jste nervní – pes zbystří a začne pátrat po důvodu. Hněváte se – pes znejistí a dá si pozor, aby to náhodou neschytal.

• Jdete venku, najednou uvidíte, že se k vám blíží cizí pes. Každý hned začne přivolávat svého psa k sobě, znejistí, protože by se mohli poprat. Váš pes ale tím pádem znejistí taky, začne pátrat po příčině toho poplachu a cizího psa si hned všimne a pokud možno i rovnou zpracuje. Svého psa jste v podstatě upozornili na to, že může provést lumpárnu. Místo toho psa v klidu přivolejte, začněte poskakovat, zapískejte míčkem, prostě upoutejte jeho pozornost na sebe, aby neměl důvod se rozhlížet po okolí.
• Jdete na veterinu. Jste nesví –  co to bude stát, jak dlouho tam zas budu čekat, kolik jiných psů tam bude, bude tam ta hodná sestřička, nebo ten protivnej chlap…. A pes je rázem nesvůj taky, i když leckdy ani ještě netuší, že se jde zrovna na  veterinu. Zkuste se přeladit do veselejší nálady, berte to jako další dobrodružství. Je to přece psina, přijdeme tam, bude malá injekce, pak velký pamlsek a jde se domů.