Klidná ruka

Mějte klidnou ruku

Klidná ruka je věc, která se řeší především v jezdectví. Jezdec má mít klidnou, uvolněnou ruku, zbytečně netahat za otěže, používat ruce s rozmyslem. To samé platí i u psů.

Stejně jako kůň, i pes, který je vystavený soustavným vzruchům určité intenzity, časem proti těmto vzruchům otupí. Prostě si jich přestane všímat a reagovat na ně tak, jak bychom chtěli. Začne tahat na vodítku, cloumat psovodem od jednoho kraje chodníku ke druhému a je mu jedno, že se snažíte o opakované výchovné cuknutí vodítkem.

Pak nastupuje užší obojek, pak polostahovací kovový, stahovací, končíme ostnatým stahovákem a pes stejně táhne. Pes otupí a je mu jedno, co má na krku. Zvykl si na nepohodlí a již ho nevnímá.

Nedopusťte, aby se pes dopracoval pod vaším vedením až k tomuto scénáři. Zahrajte si doma s druhou osobou na psa a psovoda, vyzkoušejte si, jaké je to, když vám někdo cuká vodítkem za ruku nebo krk. Uvědomte si, kolikrát za vycházku vy sami psem cuknete.

• Netahejte, cukejte. Soustavný tah nemá na psa vliv, leda ten, že zbystří, co se kde děje a co by mohl provézt. V případě potřeby za vodítko cukněte, ale netahejte.
• Tah vyvolává protitah. Čím víc táhnete vy, tím víc se do vodítka opře pes.
• Necukejte zbytečně. Než deset cuknutí, to raději jedno ráznější ve správnou chvíli. Základem je správné načasování. Soustavné lehké ocukávání vede jen k otupení.
• Povolte vodítko. Napnuté vodítko zvyšuje pozornost, potažmo ve vyhrocených situacích agresi psa. Napnuté vodítko upozorňuje jinak klidného psa na blížící se mimořádnost a na možnost něco provézt. Stojíte se psem v klidu na přechodu, čekáte na zelenou – povolte vodítko, nedržte ho napnuté. Nedávejte psovi signál, že se něco děje, když se nic neděje. Jde proti vám vrčící, neukázněný pes. Upoutejte pozornost svého psa na sebe pamlskem, a dbejte na prověšené vodítko. Nepobízejte psa k lumpárnám napnutým vodítkem, když si je nepřejete. Povolené vodítko = klid, nic se neděje. Napnuté = pozor, něco se chystá.
• Pokud nezvládáte udržet ruku v klidu, dejte psovi kšíry. Cukáním za kšíry nenapácháte na psovi takovou škodu, jako když mu budete soustavně škubat za obojek.
• Štěně dejte na kšíry. Rozjívená, skákající štěňata je lepší vodit zprvu na kšandičkách, dokud se nenaučí alespoň základní kázni a nezvládnou chůzi na vodítku bez mrskání se a bez nenadálého vybíhání všemi směry.
• Než psem cuknete, oslovte ho nebo dejte povel. Manuální korekce by měla následovat až těsně po verbálním povelu. Pes si spojí – řekl mi stůj, a pak mnou cukl. Postupně se vypracuje k tomu, že na povel stůj se rovnou zastaví, aby se vyhnul nepříjemnému cuknutí.
• Důrazně. Když už cukáte vodítkem, udělejte to jednou a dostatečně znatelně, samozřejmě přiměřeně věku a velikosti psa. Přeci jen psa opravujete nebo káráte. Následovat musí ale i stejně znatelná pochvala, nelépe ještě větší.

Na psy stačí na běžné nošení obyčejný kožený široký obojek. Vyhněte se plastovým komponentům – rády praskají, a vždy v tu nejblbější chvíli. Obojek by měl být tak těsně utažený, aby se pod něj ještě vešly vaše 2 – 3 prsty. Z volnějšího se vám pes snadno vyvlékne, opět v tu nejnevhodnější chvíli, těsnější psa zbytečně omezuje a zneklidňuje.

Na výcvik se doporučuje jednořadý stahovací kovový obojek, ale vždy zapnutý tak, aby se nestahoval. Mnozí výcvikáři vyžadují vysloveně stahovací efekt, ale pes se dá úspěšně vycvičit i bez stahování.

Přidušený, oběšený pes nepřemýšlí, nemá na to dostatek kyslíku. Představte si, že vás něco kovového drží za krk a čím víc se snažíte osvobodit, tím pevněji vás to drží. To rozhodně není situace, kdy by se pes snadno zklidnil, zanechal nežádoucí činnosti a soustředil se na vaše povely. Otočte psa zády ke zdroji rozrušení, zamezte mu v dívání se tím směrem, upoutejte jeho pozornost na pamlsek. Držte vodítko povolené, ale buďte připraveni rázně cuknout v případě, že by se znenadání vydal nechtěným směrem.